Kája Mařík
Úvod > Kniha návštěv

Kniha návštěv


 
ibcbet
ibcbet 
09.02.2017, 07:56:50
website.png 
Visit this site useful and will be even better. 

Květy při procesí a zavřeli policajta Vejmelku
Ovi Ivoda 
23.01.2017, 09:56:36
 
Místo báječné k narození (6) - Květy při procesí a zavřeli policajta Vejmelku
 
  21. 01. 2017 9:13:05
 
Mníšek pod Brdy, to bylo pro Eddieho něco. Tedy pro toho, jemuž a jehož příhodám věnujeme poslední blogy. Byl totiž půl roku pražské dítě a druhý půl roku vesničanem. Jak to bylo možné? Září a říjen - ve škole na Mníšku, od listopadu do března na Královských Vinohradech v Praze na Jiřáku. No a duben, květen a červen zase na Mníšku. Eddieho matka byla totiž v polovičním invalidním důchodu, měla pokročilou cukrovku, denně si píchala injekce insulinu a tak tam půl roku s ní a tetou Mařkou, dobrým druhem rodiny, mohli Eddie s mladší sestrou pobývat. V Praze kuličky u kostela Srdce Ježíšova na náměstí, v červené košili do Sokola, ale už v jeho labutí písni, poslední rok, pak Sokol zcela rozprášili, na Mníšku tři rybníky, vor na tom zámeckém, později chlupatá Božena ze Lhotky a kroket s dřevěnými paličkami jako na maso v zahradě vily Wiesnerů. Později i nošení míče starším volejbalistům na hřišti u chaty u Pepana - všichni byli o tři, čtyři roky starší, a tak je uplácel tátovými cigaretami ze skříně - Dunhilky, Chesterfieldky a podobné, co občas dostával jako zubař od vděčných pacientů, zatímco Eddieho táta nekouřil nic jiného, než osmdesát partyzánek denně - tehdy krabička za jednu korunu šedesát. Eddieho nikde moc nechtěli - starším chlapcům vadil v jejich rejdech s děvčaty, byl zatím malý a asi i trochu moc zvědavý.
 
article_photo
 
Jednou se o prázdninách u chaty policajta Vejmelky stala podivná věc. Zatímco si tam dopoledne hráli a bavili se, odpoledne přijelo policejní komando, začalo kopat na zahradě, pak vytáhli nějaké bedny zabalené v háknkrajcské vlajce, Vejmelku vzali s sebou a bedny taky. Zjistilo se, prý, totiž, že tam měl zakopaný ukradený poklad ještě z války, co nakradli fašisti a Vejmelka to hned po válce zabavil, zkasíroval a umně ukryl. Ale ne umně dost. Už ho nikdy neviděli a taky tam Eddie pak přestal na radu rodičů chodit. Padesátá léta. Faráře, co učil náboženství a mlátil kluky ukazovátkem po prstech, vyhodili, výuka náboženství skončila a Eddie už pak nikdy se sestrou nešli v bílých šatičkách rozhazovat okvětní lístky růží před procesím vycházejícím od nádherného barokního mníšeckého kostela s překrásnými Brandlovými obrazy Máří Magdaleny. Tato éra už skončila.
 
V Mníšku se daly zažít věci. A taky zažívaly. Třeba plavba na voru na podzámeckém rybníku, kde jej starší vyspělá Hanelore učila, jak vypadá ženské tělo, ale zatím jen zvenku. A Venca Kapr, ten Eddieho ve statku, kde má dneska bývalá, vlastně už zase obnovená, televizní hvězda Rosák svoji hospodu U Káji Maříka, praštil kamenem do čela tak, že tam má dodnes jizvu. Prostě furt byl pro některé lidi Pražákem a to bylo mnohdy trestný. Zapomenout Eddie nemůže na levého beka fotbalového týmu Baník Mníšek - Maleček se jmenoval, ten to brousil od podlahy, ale čelmo, ne záludně, v každém zápase vždycky někoho odnášeli, mnohdy přijela sanitka a tak i odváželi. Sklízel obdiv Eddieho i jeho kamarádů, jak do toho vždycky šel naplno. I on patřil do jejich školy života.
 
Stejně tak Jirka Čulík, Mirek Zlámal, Honza Sobota i Pepan. A taky holky, ale těch míň. A taky tam v mníšeckých luzích a hájích přišli ti kluci o panictví. Eddie s jednou středoškolačkou při malém odpoledním mejdanu na jedné z chat ve Stříbrné Lhotě - no právě na té Vejmelkově, než ho odvezli. Pak se Eddie hrozně bál, jak to dopadne. A Jirka, ten o to přišel s Boženou. A v dost brzkém věku.
 
Autor: Ervín Dostálek | sobota 21.1.2017 9:13 | karma článku: 5.66 | přečteno: 169x
 
Zdroj: http://dostalek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=581693
 
 

Nádherná léta v kraji Káji Maříka
Ovi Ivoda 
23.01.2017, 09:54:19
 
Místo báječné k narození (5) - Nádherná léta v kraji Káji Maříka
 
  20. 01. 2017 16:26:07
 
article_photo
 
Kája Mařík je významná literární postava kraje na jih od Prahy kolem Mníšku pod Brdy. Ta fotka je už z nového věku, kdy si statek pod zámkem zrenovovala televizní moderátorská hvězda Rosák, který má v Mníšku barák a zde si zařídil hospodu s přírodním divadlem. A dobrou, U Káji Maříka.
 
Dostali jsme se do pátého dílu tohoto story. Tedy do doby padesátých let minulého století, což nebyla doba rozhodně lehká. Ale Eddie a jeho souputníci byli tehdy mladí. Moc mladí a tak si dnes na různá příkoří ani snad nepamatují a v paměti zůstalo jen to dobré. Nebo ne? Eddieho tatík se vybouřil ve svém dlouhém mládí. Jak známo, ženil se skoro ve čtyřiceti a po válce začal spořádaně chatařit. Zakoupil z německého válečného lágru něco jako malou montovanou chatu a tu sestavil v místě zvaném Štítek mezi Mníškem pod Brdy a Řitkou na jih od Prahy, asi dva kilometry od místa, kde poblíž má své bydlení dnes ve své vile zpěvačka - star Helena Vondráčková se svým Michalem, v luxusním předměstí Prahy, kam dnes jezdí i pražská hromadná doprava, která má konečnou stanici až za Mníškem ve Stříbrné Lhotě. Tehdy to ale ve Štítku bylo nějak moc u lesa a trochu odlehlé a tak chatu v padesátých letech tatík převezl nad tři zámecké rybníky a zvláštní třívěžový zámek v Mníšku pod poutní kostelíček Skalka, údajně kopii to kostelíku ve francouzských Lourdech, ale po upozornění znalce se mníšecký kostelíček Skalka podobal skalní kapli v Aix en Provence v jižní Francii, kde podle zcela nepravděpodobné legendy trávila Máří Magdalena svůj život v pokání. Tam poutníci, tedy na tu Skalku, nosili bílé oblázky z druhé strany brdských Hřebenů od řeky Berounky. Ano velké H je správně - tak se to od Prahy k Brdům jmenuje - Hřebeny. Tedy krásné bílé oblázky z z řeky Berounky od Řevnic, Všenor a Dobřichovic. Na Skalce byl i klášter.
 
To vše poté v padesátých létech přišlo vniveč. V Mníšku začali těžit železnou rudu, přišli sem odevšad horníci, postavili podnik na její zpracování, tedy tzv. hrudkovnu a kostelík Skalka, klášter i křížová cesta k nim krásnou lipovou alejí, šly pomalu, ale jistě, jak se říká "do paďous". Na Božím těle, asi posledním, co se v Mníšku konalo, šel Eddie se ségrou v bílejch šatičkách s košíčky v rukou a rozhazovali před procesím, jež šlo za nimi, růžové okvětní lístky. Dnes se můžeme dívat jen na černobílé fotografie, jak to tenkrát bylo. To vše ale také rychle odešlo do propadliště dějin. I Kája Mařík, krásná litzerární postava tohoto kraje. Místo něj nastoupil Pavka Morozov, Jak se kalila ocel a Rudá záře nad Kladnem.
 
Autor: Ervín Dostálek | pátek 20.1.2017 16:26 | karma článku: 4.64 | přečteno: 140x
 
Zdroj: http://dostalek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=581531
 
 

Helena 
26.11.2016, 09:26:56
Na YouTube můžete nyní zhlédnout dokument o natáčení seriálu Mauí chuapec z Radošovec https://www.youtube.com/watch?v=pwHee32HwBk&feature=youtu.be 

Helena 
03.10.2016, 23:00:40
POZOR! V neděli 20. 11. 2016 v 16 hodin bude mít premiéru třetí (závěrečné) DVD příběhů Káji Maříka a Zdeni Redlové pod názvem MAUÍ CHUAPEC Z RADOŠOVEC. Videoupoutávka: https://www.youtube.com/watch?v=Xi4jDHQXD98 Premiéra proběhne jako vždy v kulturním domě ve slovenských Radošovcích (okres Skalica, Slovensko, GPS: 48.7690500N, 17.2817575E). 

Ovi Ivoda 
15.08.2016, 10:22:26
 
(blog 15. 08. 2016 9:50:19)
Bohužel již před mnoha a mnoha lety v městečku pod Skalkou – Mníšku pod Brdy – žili moji prarodiče. Poměrně často jsme je s rodiči a bratrem navštěvovali a pro mne to byly nezapomenutelné chvíle nádherného, bezstarostného dětství.
Jedním z úžasných zážitků, které se mi nesmazatelně vryly do paměti, byla situace, kdy babička roztopila tehdy ještě běžně používanou chlebovou pec a poté do ní s neuvěřitelnou zručností nasázela čtyři velké zamoučené kulaté bochníky z žitné mouky, které do krásy vykynuly v slaměných ošatkách.
Po upečení je velmi šikovně vyjmula, každý bochník palcem pokřižovala a jejich ještě horký povrch potřela mokrou metličkou. Následně nás s bratranci - celkem šest dětských diváků - násilím vyhnali ven, protože jsme všichni téměř viditelně slintali a toužili se pokud možno okamžitě vrhnout na úžasně voňavou lahůdku s křupavou kůrčičkou.
Když jsme pak byli konečně vyzváni k jídlu, tak jsme se nemohli ani vejít do dveří. Pak nás rozesadili kolem velkého stolu a režii „chlebového obřadu“ opět převzala babička. Teprve když jsme se všichni pomodlili, vzal děda jeden z bochníků a s jedinečným grifem rozřezal kulatý bochník na jednotlivé krajíce, které rozložil na velkou, vyšíváním ozdobenou utěrku.
Na jeho „povel“ jsme si všichni jeden z krajíců vzali. Někdy jsme si chleba jen posolili, ve výjimečných případech namazali čerstvě stlučeným máslem, dárkem dvou tehdy ještě soukromých kraviček. K pití bylo čerstvě nadojené mléko, jindy podmáslí. Já jsem si tento zážitek zařadil do úrovně nezapomenutelných – prostě něco mezi nebem a zemí.
Zážitkově ještě úžasnější bylo posvícení, kdy se u kostela na místním náměstí objevily nejrůznější atrakce, střelnice a spousta krámků s neuvěřitelným sortimentem. Já jsem preferoval zejména ručně odsekávané kousky tureckého medu, sladkou vatu na špejli a rychlokvašky. Důsledkem této kombinace bylo, že jsem poměrně často musel z náměstí odbíhat do hlubokého soukromí.
Den před začátkem posvícení pekla babička koláče. Já jsem miloval především makové, a tak jsem babičce docela ochotně pomáhal s mletím máku, což byla docela „makačka“. Ale představa chuťové básně, která bude následovat, mně dodávala neuvěřitelnou energii a sílu.
Jednou jsem si zapsal, z jakých surovin má mníšecká babička ty úžasné makové koláčky ozdobené sladkým tvarohem dělala. Použila:
Hladkou mouku, máslo, pískový cukr, vajíčka, mléko, droždí, sůl, namletý mák a tvaroh.
Před několika dny jsem se rozhodl připomenout si své mládí a zakoupil jsem výrobek přibližně vypadající jako babiččin. Na rozdíl od mníšeckého posvícenského však měl poněkud umělohmotnou chuť. Proč? To jsem pochopil teprve tehdy, kdy jsem si za pomoci silné lupy přečetl jeho složení, které vám zde předkládám (viz následující odkaz na celý článek autora - novináře, fotografa a cestovatele PhDr. Václava Husáka)...
http://vaclavhusak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=543569
  

Pro Libu
Jitka 
16.04.2016, 20:48:01
Ahoj Libo,
hurrrá, vitaj z hor - ale nemám na Tebe žádné spojení. Kam se Ti mám ozvat?  

Libuše 
14.04.2016, 14:55:44
Hodně dlouho jsem se neviděla s Jitkou R. Jitko, můžeš se mi ozvat? Liba z Valašska  

Helena 
07.04.2016, 10:39:13
Dobrý den, bohužel jsme přišli z technických důvodů o historii této Knihy návštěv. Omlouváme se. Diskutovat můžete kromě tohoto místa také na Facebooku https://www.facebook.com/skolakkajamarik/ Krásné jarní dny! (Snad vám maminka nedá na starosti žádná housata na pasení, větší soužení na světě není, než opatrovat housata, která mají kousavé mámy.) 

1   

 
   Guestbook plugin, Ver. 0.8a beta by QualiFIRE