Kája Mařík
Úvod > Maříkologové > Maříkologové na internetu

Maříkologové na internetu

Jak vlastně vznikl tento web?

Bylo nebylo... V roce 2004 se na diskusním serveru Lopuch.cz potkaly Anka a Muflonek a shodly se, že krom jiného mají společnou také nostalgickou lásku ke knihám o Kájovi Maříkovi, což není pro jejich generaci (ročník 1981) úplně typické. Jejich vrstevníci Káju buď vůbec neznají nebo ho povětšinou zatracují. Ačkoliv Anka a Muflonek nejsou věřící a jak ony s nadsázkou říkají, ani se nedá říct, že by žily zrovna „skautským“ životem, Kájovy lumpárny jim nejen v dětství byly velmi blízké. Shodly se však na tom, že to, co je už v dětství zaujalo a nutilo číst Kájovy příběhy stále znovu a znovu, byla Kájova řeč. Způsob, jakým ve své dětském světě nacházel slova, jak komolil slova, která neznal a jak si je vysvětloval. Byla to slova, přes která se Kája, dítě lesa, seznamoval s velkým světem, který začínal už v nedalekém Lážově. A když do tohoto světa pak sám přišel, byla to zase slova, která mu pomáhala najít přátele. Není tedy možná náhoda, že zrovna ony dvě mají dodnes blízko k českému jazyku.

Jak asi tušíte, tak právě ID Anka a ID Muflonek nakonec založily na Lopuchu diskusní klub Kája Mařík (bylo to v říjnu 2004). A protože Kája má kouzelnou moc spojovat lidi, kolem diskusního klubu se postupně vytvořila sice malá, ale poměrně stálá komunita fanoušků.

Miláčkem, maskotem a samozřejmě platným členem našeho klubu je Jitka Radkovičová, spoluautorka knížky „Kája Mařík, skutečnost nebo legenda?“, která ví o Kájovi naprosto vše a ze života autorky vám spatra odříká cokoliv, i kdybyste ji vzbudili třeba o půlnoci.

Na přelomu roku 2005 a 2006 se několik dobrovolníků z klubu na Lopuchu rozhodlo, že se začnou věnovat digitalizaci románu. Co tehdy výrazně chybělo, byl román v původním neupravovaném znění v elektronické podobě. Digitalizaci organizovala Helena Tesařová, velký kus práce odvedl také ID Golem, celkem jde o práci více než deseti dobrovolníků. Krásně zachovalé předválečné vydání k tomuto účelu věnovala Jitka Radkovičová. Jako první jsme digitalizovali čtvrtý díl, ten jsme na internetu zveřejnili 13. 1. 2006. Digitalizace základní řady (dílů 1–7) probíhala do června 2006 a později ještě přibyly další knihy o Kájovi, které vyšly mimo hlavní řadu.

Výsledek našeho společného úsilí můžete nyní najít na nejrůznějších českých webech s e-booky a my pevně věříme, že si díky své snadné dostupnosti našel Kája nové čtenáře.

Protože jsme měli spoustu materiálu, založil a zprovoznil ID gormie v lednu 2006 tento web. Ještě že má Kája fanoušky opravdu všech možných talentů. Původní adresa webu byla kajamarik.xf.cz. Vlastní doménu máme od 14. 3. 2009. Kromě knížek jsme díky Jitce Radkovičové a Lucii Prudíkové sehnali spoustu zajímavých textů do Vědecko-publicistického okénka. Lucie Prudíková s námi byla v kontaktu v době, kdy psala na VOŠ absolventskou práci o Kájovi. Určitě nepřehlédněte její blog, kde je tato práce umístěna. Zvláštní dík patří i ID Goldie, která pro web sestavila maříkologické kvízy.

Situovat román na konkrétní místo byl od autorky geniální nápad. Do Mníšku pod Brdy se vždy sjížděli nejzapálenější čtenáři Káji a kolem obětavého mníšeckého učitele pana Krásy se vytvořila původní komunita maříkologů. Jinak by to bylo tehdy těžko myslitelné. Nyní máme s internetem vše mnohem jednodušší Jakékoli bariéry (časové, finanční, geografické) díky internetu padají, a tak zažíváme, že se nám hlásí i čtenáři z daleké ciziny, pro které je Kája vzpomínkou na domov.

Náš klub pořádá občasné srazy (tzv. MaříCony), které se konají samozřejmě, jak jinak, v Mníšku pod Brdy. Pro úplnost: jednou jsme udělali výjimku a sraz se konal v Praze v tehdy nově zrekonstruované cukrárně U Myšáka (pozorní čtenáři Káji jistě vědí proč). Náš klub se podílel také na přípravě výstavy pořádané v Mníšku pod Brdy v roce 2007 ke 120. výročí narození Marie Wagnerové.

Od roku 2012 jsme pomáhali lobbovat za umístění pamětní desky Marie Wagnerové na budovu městského úřadu (bývalá škola a kdysi také domov paní spisovatelky) v Mníšku pod Brdy. Tato slavná rodačka neměla do té doby v Mníšku sochu ani žádnou pamětní desku. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem a v roce 2014 byla deska nainstalována a slavnostně odhalena. Zvláště se na pamětní desce zasloužili: Miloš Navrátil, vedoucí odboru kanceláře starosty a mluvčí MěÚ Mníšek pod Brdy, Václava Vodvářková, Jana Buchtová a Jitka Radkovičová, maříkoložky. Desku financovali výhradně fanoušci, mj. i členové našeho klubu.

Pokud nás chcete kontaktovat, můžete použít Knihu návštěv, e-mail info@skolakkajamarik.czFacebook nebo Lopuch.