Stará škola dnes Mìstský úøad. Rodina Wagnerova bydlela v pøízemní bytì školy v letech (cca) 1890–1924. V této budovì tedy Marie Wagnerové strávila vìtší èást svého života. Vyrostla tu, a také se sem vrátila po krachu svého manželství. Mùžeme pøedpokládat, že do této školy „chodili“ fiktivní hrdinové románù Marie Wagnerové (Kája, Zdeòa, Vojta Brabencovic, Terina Pachlovic a jejich další spolužáci a také jistì øídících Márinka.)
Foto: Lucie Prudíková.
Adresa: Mníšek pod Brdy, Dobøíšská 56 (budova je pøímo v centru mìsta, vpravo a za roh je kostel sv. Václava).

Na budovì Mìstského úøadu (vpravo od hlavního vchodu) byla 26. 7. 2014 slavnostnì odhalena pamìtní deska na poèest Marie Wagnerové-Èerné alias Felixe Háje.

Fotka budovy v den odhalení pamìtní desky.

Zámek v Mníšku pod Brdy. Pohled ze bøehu Zámeckého rybníka. Mníšecký zámek je nyní v majetku státu. V roce 2006 byl po rozsáhlé obnovì zpøístupnìn veøejnosti. Více informací najdete na webu zámku.
Poloha: zámek leží nedaleko centra Mníšku.
Foto: Lucie Prudíková.

Na Zámeckém rybníku se odehrává pátá kapitola I. dílu, Prvnì na ledì:
„Na zámeckém rybníku už snese,“ hlásil Vojta Brabencovic po ránu ve škole. Všichni vìdìli, co to znamená. Na zámeckém rybníku už je tak silný led, že snese. A v 10 hodin všichni kluci zamíøili od školy vlevo za roh „do stodol“ kolem staré kovárny a rovnou po svahu k rybníku…

V zámku se odehrává XII. kapitola III. dílu Káji Maøíka.
Úryvek: …Ale už byli v chodbì a Kája se hroznì polekal. Stálo tam nìkolik rytíøských brnìní, zrovna jako rytíøi sami, s kopími v ruce. V Kájovi hrklo, ale honem se zas uklonil; „Pìknì vítám, a to jsou k nám hosti! Ale já bych tu šavlièku schoval. Mohla by z ruky vypadnout.“
Kníže pán se smál a vysvìtloval: „To nejsou rytíøi, Kájo, to je než rytíøské brnìní.“
Kája ani muk, ale v duchu si myslil: „Ju, vrnìní, když ani nepípnou! Pepíèek tety Èížkovic taky vrní, ale je ho slyšet!“
Už stáli u vysokých dveøí…

Bosý Kája s raneèkem rozpíèkù (?). V ulici Káji Maøíka najdete tuto skøíòku s fiktivní podobou nejslavnìjšího fiktivního Mníšeckého rodáka.
Foto: Lucie Prudíková

Tøi pohledy na poutní areál Skalka. První z centra Mníšku, vlevo kostel sv. Václava.
Poloha: Skalecký areál se nachází 1,5 km severnì od centra Mníšku. Jeho poloha je zakreslena napø. na tomto plánku.
Foto: Lucie Prudíková.

Skalecký kostelík a klášter. Foceno z aleje v Lipkách.
Poloha: Skalecký areál se nachází 1,5 km severnì od centra Mníšku. Jeho poloha je zakreslena napø. na tomto plánku.
Foto: Lucie Prudíková.

Skalka je v „Kájovi“ zmínìna nìkolikrát. Napø. se o skalecké pouti odehrává tøetí kapitola II. dílu. Existuje také zajímavá teorie, že právì na Skalku umístila Marie Wagnerová samoty, tj. domov Káji a Zdeni. V areálu Skalky se totiž døíve nacházela myslivna (z ní zbyly pouze trosky) a hájovna (ta již neexistuje vùbec), jejichž vzájemná vzdálenost odpovídala knižnímu popisu. Na Skalce také pùsobil lesník Karel Rygal, známý Marie Wagnerové, který byl pøedlohou pro literární postavu „vzácného pána“ Stanislava Rédla. Nicménì existují i agumenty, které této teorii odporují.
Ve skalecném kostelíku mìli fiktivní svatbu Kája a Zdeòa.
Velmi rozsáhlé materiály o poutním areálu Skalka najdete na webu prostor-ad.cz (plánek Skalky, dìjiny Skalky, sken publikace o dìjinách Skalky z r. 1924).