Asi všichni znáte známou větu z Babičky od Boženy Němcové o tom, kterak babička šukala po světnici. Hnidopichové si řeknou, že kdo se směje něčemu takovému, je ignorant, znesvěcuje památku naší klasičky, a rozumí jen humoru útočícímu na první signální soustavu. Podle mě to lze použít jako pěknou ilustraci toho, jak se jazyk vyvíjí, a jak se může posouvat význam slov. Navíc tenhle příklad si školáci určitě zapamatují na celý život.
V Kájovi jsem narazila na něco podobného.
Vzpomínáte si na postavu staré Divišky, se kterou se poprvé setkáváme ve třetím dílu jako s dobrou přítelkyní kovářky, která jí pomáhá roznášet po Lážově klepy? V šestém dílu je Diviška jednou z hlavních postav. Vyhlédne si za ženicha Honzíčka Tancibudku. A jejich „známosti“ a svatbě je věnovaný v knize velký prostor.
V kapitole 16 jde Diviška Tancibudkovi uvařit a vyhání ho z domku (aby tam nebyli oba současně a nedostali se před svatbou do řečí). A říká mu:
„Jdu sem ve vší počestnosti, co by lidi řekli, abyste se tu motal, když jsem tu já, a kopulace ještě nebyla.“
Docela mě to zarazilo, i když z kontextu je jasné, že kopulace = svatba, tak mě tenhle význam překvapil, no a přiznávám, že mě tahle věta hodně pobavila.
V šestém dílu se ještě dá najít přídavné jméno skopulírovaní, odvozené od stejného slovního základu. Diviška říká panu lesnímu (také v 16 kapitole): „A to, prosím, Pán Bůh rač pozdravit, musí tak být! Ještě nejsme „skopulírovaní“, ještě mám cestu volnou. Zajdu sem v počestnosti uklidit, uvařit, ale musí zvykat na pořádek...“
Ve slovníku spisovné češtiny z roku 1989 se uvádí:
kopulace, -e ž. (z lat.) 1. (též kopulací, -í ž.) zast. ob. oddavky, svatba, sňatek: veselá k. (Herrm.); dávám k. dohromady (Rais); k-cí bude ve středu (Jir.) 2. biol. splývání pohlavních buněk, pohlavní spojení; oplozování; zahr. družení; - kopulační příd.: zast. ob. k. kabát svatební; - biol. k. orgán
Zatímco Akademický slovník cizích slov z roku 2001 u tohoto hesla už význam svatba vůbec neuvádí.
11. 6. 2006 Helena Tesařová