Kája Mařík
Úvod > Román > Ilustrace Saši Švolíkové

Ilustrace Saši Švolíkové

Nové vydání Káji Maříka (díly 1–4 v jednom svazku), které vydaly Levné knihy v roce 2006, upoutá na první pohled svou barevnou obálkou, na níž Kája a Zdeňa běží z vršku „vo co kdo dřív“, velmi odlišnou od konvenčních ilustrací Andreje Kováčika, které vznikly za první republiky. Autorkou nových ilustrací ke Kájovi je Saša Švolíková, slovenská ilustrátorka žijící v Praze.

Z jakého vydání Káji Maříka jste vycházela při ilustrování?
Co se týče textu, vycházela jsem z předlohy, která vyšla v roce 1991. Ilustrovala jsem všech sedm dílů. Zatím vyšly jen první tři. Jestli vyjde i zbytek, nevím.
(Ve svazku od nakladatelství Levné knihy jsou ve skutečnosti obsaženy díly 1 až 4, ale všude se uvádí, že jde o díly 1 až 3. Rozpor s číslováním dílů vznikl již v roce 1969. Zřejmě z tohoto důvodu nakladatelství nepoužilo hotové ilustrace paní Švolíkové ke čtvrtému dílu, poslední ilustrace v knize (Kája a Zdeňa se srnečkem) je na str. 635, přitom kniha má přes 800 stran. – pozn. H. T.)

Jak jste se k ilustrování Káji dostala?
Nakladatelství shánělo pomocí konkurzu někoho, kdo by byl schopný dobového výtvarného projevu. Ilustrace měly být původně barevné, ale z finančních důvodů jsou černobílé. Je zajímavé, že jsem Slovenka, a přitom Kája Mařík je typicky česká kniha (nebo československá). I když se část děje odehrává na Slovensku, popis Slovenska je velmi neurčitý, zdá se, že tam paní Wagnerová nikdy nebyla. (Marie Wagnerová strávila na ozdravném pobytu na Slovensku několik měsíců v letech 1933–34, tedy až po dopsání Káji. – pozn. H. T.) Ale tenkrát byl zvyk, že čeští úředníci odcházeli služebně na Slovensko.

Měla jste nějaký osobní vztah ke knize Kája Mařík?
Když mě oslovili s touto zakázkou, Káju jsem neznala. Samozřejmě jsem věděla, že takový (typicky český) fenomén existuje, ale knihu jsem četla až kvůli ilustracím. Neměla jsem tedy vztah ke Kájovi konkrétně, ale k té době určitě. Můj otec sbíral staré časopisy z té doby a ty byly jedním ze zdrojů inspirace. Dále filmy pro pamětníky, na které jsem se v té době dívala záměrně. Dalším zdrojem inspirace byly pro mě moje tři děti. Snad úplně nejzajímavější byl pro mě pohled tak trochu historický: Jak se žilo, jaké byly sociálně společenské vztahy, hierarchie ve společnosti, co bylo důležité, jak se lidé oblékali, co se vařilo (mimochodem prý vznikla i kuchařka Káji Maříka), jakým způsobem se oslavovaly různé svátky atd. Samozřejmě s přihlédnutím na to, že to byl jistě zidealizovaný pohled spisovatelky Marie Wagnerové-Černé, která psala pod pseudonymem Felix Háj. Její život nijak ideální a jednoduchý nebyl.

Potěšilo mě, že jste v obrázcích nezapomněla na oživlou přírodu, kterou nechá Wagnerová v knize promlouvat (Měsíček, Sluníčko, zvířátka…). Ke knize to neodmyslitelně patří.
Co se týká prolínání oživlé přírody s dějem, skutečně to tam patří a musím říct, že mi to pomohlo to celé zpoetizovat. Někdy se reálné situace, dialogy apod. ilustrují velmi těžko. Ze začátku se mi to zdálo poměrně mnohotvárné, ale postupně jsem zjistila, že mnohé situace a prostředí se stále opakují, a tak bylo poměrně těžké udělat zajímavé obrázky ke všem sedmi dílům. Doufám, že se mi to alespoň částečně podařilo.

Já myslím, že právě díky tomuto nápadu jsou vaše ilustrace ke Kájovi velmi originální. Ještě poslední otázka: Jakou techniku jste použila?
Ilustrace jsou zhotovené technikou lavírované perokresby černou tuší. Obálka je tempera.

Rozhovor se Sašou Švolíkovou pro www.skolakkajamarik.cz připravila Helena Tesařová.

Sluníčko zlaté oči jen maličko otvírá a mamince Noci říká: ,Ještě malou chviličku!‘ A maminka Noc odpovídá: ,Synáčku, kytičky a broučkové na Babě čekají, až je probudíš. Zčerstva vstávej!‘ A sluníčko se ještě párkrát převalí v růžových poduškách, až se vykutálí a zlatýma očima zakouká se nejdřív na Babu a potom níž k hajnovně a myslivně, a zeptá se větříčka: ,Kdepak jsou dnes děti z hajnovny a myslivny?‘ „ …ale ta krupková kaše! To budou mít ledviny hlad! Nedostanou vůbec nic. Česnek zůstane v hubičce a krupky pomaloučku polezou do žaludku a zejtra pořád budeme myslit, že kousáme česnek.“ A tamhle zrovna u stodoly sedí tříletý Pepíček Ambrožovic, tleská ručičkama a volá: „Svítí, svítí!“ Blízko něho, pro pána krále, teď se tam skulilo tenké hořící poleno — zrovna tam v sedě, ale tvrdě spí babička Ambrožovic. V ručkách dítěte zahlédl Kája škatulku se zápalkami. Dřevěná kůlna zahořela jasným plamenem. Ještě chvíli — zřítí se a zrovna na babičku a Pepíčka. Kája několika skoky je u nich. Mamlásek pobíhá a poskakuje po zahradě. Děti mají náramnou radost.

Saša Švolíková se synem Viktorem, autoportrétAlexandra Švolíková

 *1965 v Bratislavě

Studium: 1979–1983 SUPŠ Bratislava, 1983–1989 DAMU Praha, obor scénografie

Výstavy: 1989 – společná scénografická výstava v Chebu, 1999 – Týnská literární kavárna–ilustrace (Hogg), 1999 – Týnská literární kavárna – ilustrace (Joyce), 2000 – Výstava ilustrací ke knize J. Hogga ve Skotsku, 2000 – společná scénografická výstava v klubu Mlejn, 2000 – Památník písemnictví – Nejkrásnější knihy roku, 2003 – společná výstava ilustrací na hrade Svojanov, 2004 – Mezinárodní bienále současné ilustrace – Brno, 2004 – Společná výstava loutek – Pražský hrad, 2005 – Výstava ilustrátorů nakladatelství Argo – Polička, 2005 – Výstava KRESBY z řady výstav na téma Umění na papíře, vernisáž 2.8.2005 v kavárně Lucerna, pod záštitou D. Havlové, 2006 – Výstava v knihovně Broumov, Výstava v knihovně Louny

Výtvarná spolupráce s divadly: Hanácké divadlo – Brno, Radost – Brno, Minor – Praha, Pidivadlo – Praha, Buchty a loutky – Praha

Další čínnost: 1991 – textilní výzdoba interiéru dětské onkologie – Praha Motol, 1995 – Výtvarná výzdoba interiéru knihovny v Lounech, 2004 – Sochařská výzdoba kulturního sálu na faře – Charvatce, 2006 – Výtvarná výzdoba interiéru dětské knihovny v Lounech

Výtvarná spolupráce s nakladatelstvím Argo,G+G,Dokořán, PT Albert Marenčin, Slovart, Voenoot (Belgie), atd.

V současnosti pracuje jako výtvarná redaktorka nakladatelství Argo.